Jak jsme do toho spadli

Začalo to asi tak, Mráz chtěl pořád jet točit na Šumavu. Prej má super lyžokočárek a chtěl vyzkoušet, zda vydrží tréninkové dávky z hotelu ČSTV i s Bertou na laně. Nakonec si to ale rozmyslel, asi jak zapadl v Harrachově, a místo na Šumavu vyrazil na letiště a PZL.

My ze Šéďou jsme v Harrachově nezapadli a taky nemáme žádnou Bertu, takže nemusíme nikoho tahat na laně a tak jsme vyhlásili hon na sud. V sobotu před závodem jsme do týmu sehnali Myra a Miňu a naše ambice po nádherném lyžování na sluníčku byly vysoké. Sníh nejel a vypadalo to, že v neděli by to nemuselo být jen o soupažích.

Večer jsme do toho opět spadli, jako do klistru. Nejdřív sundat starý, a nanést nový na lyže, žehličku, ruce, obal od lyží, toaleťák, kliku od dveří, hůlky…

Ráno před startem jsme pro jistotu nanesli se Šéďou a Myrem ještě dvě další vrstvy klistru a já těsně před startem jsem přidal už čtvrtou stříbrnou vrstvu, kterou jsem rozehřál na plynové lampě ve stánku ČEZu. U srdce mě před startem hřálo vědomí, že ten klistr nemám šanci na 45km sjet z lyží, natož z rukavic, hůlek a bot.

V deset hodin nás startér pustil na trať Šumavského maratonu 2012 spolu s prvními vločkami čerstvého sněhu. Ze začátku jsem si toho ani nevšiml a v prvním kopci na Filipovu Huť vklidu šoupal okolo všech soupažátorů kupředu. Horší to bylo směrem dolů na Modravu, tam už jsem drhnul, ale naštěstí mě sebral Miňa. Z Modravy na Zhůří jsem běžel (a to doslova). Kousek před Zhůřím jsem potkal Šéďu, kterej stál mezi stopama a na klistru měl nalepenou 5cm vrstvu ledu. Tím se vyřadil z boje o desítku. Já se radši na svoji skluznici nekoukal a na Zhůří probíhám mezičasem těsně za 30. flekem. Teď už je to jen dolů, ale to je průser, slabé ruce, 4 vrstvy klistru, staré lyže a tak mě na posledních 9km předjíždí 20 borců z 43km trati a mezi Kvildama jsem asi jedinej kdo šoupe… Nakonec je z toho 55. místo a sedřené ruce. Tak třeba zase za rok, ale jedině s novejma lyžema a bez klistru. Jo a sud nám nakonec vyfoulk Jakšík.

výsledky Šumavského marathonu

Loučím se a jdu do toho zase spadnout, protože ve sklepě se mi válej naklistrovaný lyže, naštěstí už by na nich nemusel být ten led z neděle…


1 comment to Jak jsme do toho spadli

  • Bet

    Dík, zkusím se nad tím zamyslet a třeba do toho příště už nespadnu…